Jizerský ultratrail 2014

Novinka v poli českých ultrazávodů se stala poměrně kontroverzní a propíranou vlastně ihned po zveřejnění. Převážně kvůli ceně registrace a trochu jinému přístupu organizátorů, než je tu zvykem. Nezbývalo nic jiného, než si tu kontroverznost otestovat na vlastní kůži.

Trasa o délce 66km při stoupání 2,5km zněla jako fajn tečka za MF100 následovanou konstantním týdenním zápřahem ve čtyřtisícových Alpách.

Na závod jsem vyrazil den předem s kámošem Tomášem, v klidu se zaregistrovali a přespali u známých. Místo normálního papíru s číslem jsme dostali takové neprodyšné minitílečka s číslem, oblečky pro dvanáctileté vychrtlé holky. Aha, ten jiný přístup. Také jsem ho zvolil a tílečko zavázal k batohu, což učinili i skoro všichni ostatní.

1909456_10204226319237360_3422573735259190647_o

Závod startoval na kopci nad vsí. My si řekli, že se protáhem, auto zaparkovali dole a šli nahoru pěkně pěšky. V půlce kopce jsme zjistili, že má solidní převýšení a 2,5km. Ve třech čtvrtinách zjistil Tomáš, že si vlastně zapomněl v autě běhací boty, tak klusal zpět. Nahoru už vyjel autem, ale za odměnu píchnul. Další z pěkných začátků.

Start na pohodu, lehký výklus. Zjištuji,že mam po všech těch předchozích aktivitách nohy jak bandasky a musim se do pohybu dost nutit. Nicméně jsem se nějak dostal do tempa, začal i trochu závodit. Docela to i odsýpalo, občerstvovačky byly kousek od sebe, tak jsem se vždy zaměřil na tu další…

Pak začlo jizerské peklo. 27 stupňů v neexistujícím stínu a nekonečné rovné šotolinové cesty. Případně panely. No a aby se rozsekala monotónnost, tak jsme občas narazili na nekonečný asfalt. Tyto úseky byly prokládány pěkně technickými pasážemi, ale v tom moři šotoliny jich bylo zoufale málo.

10428191_10204226335517767_733369138981743572_o

Někde na 35. km jsem snědl jakýsi proteinový nesmysl, což mi pravděpodobně v kombinaci s vedrem odstavilo žaludek. Normálně jsem jedl, ale žaludek to vůbec nezpracovával, akorát se mi nafukovalo břicho a úmorně chtěl zvracet. Posledních 13km jsem šel snad dvě a půl hodiny. Alespoň další nová zkušenost. Pro příště na občerstvovačkách jíst jen ovoce, jíné jídlo pouze z vlastních zásob a ve vedrech sedět u vody s drinkem v ruce.

Do cíle jsem se dopotácel za šílených 9h 30min. Pocity ze závodu mam vcelku rozporuplné hlavně kvůli té trati. Pokud bude příští rok stejná trasa, tak určitě nejdu. Chápu, že mnohým tohle sedne, ale já mezi ně nepatřim. Jo a nedostali jsme žádný diplom.

Další promrhaný závod, takhle by to nešlo. Chci konečně zažít ultra bez vážnějších problému. Dám si teď dlouhou pauzu, minimálně bych se rád zas dostal do nějaké tréninkové rutiny, závody počkají.

This entry was posted in Nezařazené. Bookmark the permalink.

One Response to Jizerský ultratrail 2014

  1. Ahoj
    Původně jsem si to chtěl proběhnout bez čísla. Od začátku se mi jiný přístup organizátorů nezdál. Nakonec jsem rád že jsem věnoval den rodině. Vedro jste měli nechutný a trať sem si přesně takhle představoval. Hodně šotoliny, panelů a málo trailu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>