Jarním Šluknovskem 2014

Ultratraily mě fascinují už tak rok, žeru všechny ty příběhy kolem, Scott Jurek je nejzářivějíší hvězda mého nebe a v nejvlhčejíších snech hrdě vystavuji na veřejnosti hnusně černé nehty na nohou. Líbí se mi to tajemno a nevědomí skrývající se za donedávna neuchopitelnou vzdáleností sta kilometrů. Když například lezu do hor, tak řešim převážně vnější problémy, jak přelézt tu skálu, jak přeskákat ďoury v ledovci, jak neumrznout… V případě ultra je toto vše na vedlejší koleji a většina konfrontace probíhá s vlastním nitrem. Po nějaké době na trati se stávají vnější vlivy malichernými, dochází k dočasnému odpojení od materiálního světa, totálnímu převrácení životních hodnot, osvobození. To vše po akci pomine. Před ty nesmírně intenzivní zážitky z trati nastoupí nové šedé a život se vrátí do starých kolejí. Nahlédnutí na druhou stranu mi ale nikdo nevezme a chci znova !

jsroute

Pro svou první stovku jsem si vybral závod Jarním Šluknovskem, délka 110km, stoupání přes 4km (trasa na cykloserveru). V průběhu akce mě ostatní závodníci naučili nový termín Olafovina, podle jednoho z organizátorů  a byl jsem nazýván všelijak za to, že jsem se takto střemhlav do Olafoviny pustil. No co předem mi to nikdo neřekl a já byl vlastně víc než spokojen. V posledních měsícíh jsem celkem trénoval, chodil dlouhé treky, parkrát běhal týdně 100+km, čímž jsem uvěřil vidině sebe v cíli.

Startovalo se v pátek v 24:00 z Českého Dubu. Šlo se přes Ještěd, Lužické hory s pár úseky v Něměcku až do obce Valdek u Krásné Lípy. Limit pro dojití byl někdy do neděle.

js

Na Ještěd jsem stoupal s kámošem Tomášem. Nahoře byla pěkná kosa a jakýsi Lojza, kterého jsem se chytl při parádním technickém seběhu totální mlhou po vlhkých šutrech a kořenech. Tímto jsem operativně vyměnil parťáky a až do konce šel s Lojzou, který už má něco za sebou, takže dokázal správně zvolit tempo a všelijak mě krotit. Místy se běhalo po značených cestách, místy ne, ale vše bylo doznačené odrazkami. Odrazky v noci ve svitu čelovek krásně zářily, tedy pokud zrovna náhodou nebyla totální mlha, takže orientace nevázla. Noc uběhla hrozně rychle, já se cítíl skvěle, Lojza taky, žádné velké kufry, no místy jsme pomýšleli i na nějaké solidní umístění. Naše taktika průstupu se ustálila na svižném chození do kopců, chození rovinek na pomezí běhu a běhání z kopců na maximum. Potud jsem se cítíl jak v ráji.

Při svých padesátikilometrových trénínkových výbězích jsem svoje stravování vyřešil jedním gelem a šimpanzem každou hodinu běhu. Sedlo mi to, tak jsem to zavedl i na stovce. No a ta noční gelová smršť si na mých střevech někdy v průběhu dne vybrala daň. Každý seběh znamenal šílené křeče a návštěvu křoví, díky níž následovalo dobíhání Lojzy, což věštilo brzkou návštěvu křoví, což… Jinak jsem byl v pohodě, nohy jak na obláčcích, jen ta sra*ka byla pěkně demotivující. Tady jsem si začínal připouštět, že nemusim vůbec dokončit. Nicméně chůze byla bez problémů, začal jsem zbožňovat výšlapy nahoru a dolů jsem prostě vždy nějak zatnul nejen zuby a dal to. Pak se začal trochu rozbíjet i Lojza, takže jsme hromadně zpomalili, já mu utíkal do kopců, on mně dolů.

js100check

Trasa to byla super, noční technícká část a úseky kolem Popovy skály neměly chybu, ale těch posledních 20km. To byl očistec. Nekonečné asfaltové cyklostezky mezi polema, nic co by rozbilo ospalý stereotyp. Chápu, že to nešlo naplánovat jinak, ale tady jsme bojovali o každý metr vpřed. Někde v tomto úseku jsem také přišel na další svou genialní začátecnickou chybu v podobě závodně utažených tkaniček. Nohy po tolika kilometrech otekly, načež mi začaly tkaničky řezat do nártu. V té poslední fazi jsem musel úzkostlivě myslet na cokoliv jiného. Bolelo to hodně, bolí to ještě dnes a posledních 20km bylo stejně dlouhých, jako prvních 90. Na 100. km byla poslední hospodokontrola, kam jsme prišli totálně vyrakvení a nevědíc o našem skvělém 13. místě. Strávili jsme tam asi hodinu a trochu se propadli v pořadí. Měli jsme loupnout kolu a vyrazit dál, stejně nám ta pauza nijak nepomohla. No pro příště. Na posledních cca 8km se setmělo a já začal trochu haluzit, tráva se predemnou vlnila a tak, ale docela se mi to libilo.

Cíl jsem ani nijak neprožíval, super bylo, že i nám tleskala celá hospoda. Já ale byl jak prázdná nádoba, přeformátovaný dočista, ač zvenku zaprasen až za ušima. Nakonec z toho bylo krásné 17. místo za 21:39. Ráno na cestě domu jsem si mezi normálníma lidma připadal jako návštěvník z jiného světa.

Dík Lojzovi za skvělou společnost a hlavně organizátorům za takovou nekonečnou studnici zážitků. Už se nemůžu dočkat další stovečky.

100js

This entry was posted in ultra. Bookmark the permalink.

One Response to Jarním Šluknovskem 2014

  1. Pingback: Pošuk 2014 | Stepní vlk

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>