Boubín Libín Kleť 2014

Chtěl jsem nějak pěkně ukončit svou závodní šňůru (4 víkendy v kuse, 47-108-48-100 km) a při pohledu na termínovku padla volba vcelku jasně na BLK. Stovka na Šumavě vedoucí mimo jiné přes ty tři kopce zmíněné v nadpisu s převýšením kolem 3500m.

Do poslední chvíle jsem netušil, zda do toho jít, tělo bylo po předchozích akcích docela rozsekané. Navíc jsem většinou regeneroval den, načež jsem si vsugeroval, že je zregenerováno a normálně trénoval. Díky tomuto zápřahu jsem šel na Šumavu hlavně dojít.

Balení věcí se již změnilo v jakýsi rituál. Cesta vlakem pohodová. Na startu se sešlo 120 lidí, což bylo asi tak o 100 více, než pojme startovací hospoda. Převlíkaní bylo dost o ostrých loktech a hlídaní si svého miniteritoria.

Od startu se běželo 10km víceméně po rovině, což znamenalo, že to každý neskutečně napálil. Naprosto jsem ty lidi kolem nechápal, tempo místy pod 4:30\km a dost udýchaných odpadlíků. Postupně jsem se nějak prorval do první desítky a zjistil, že to docela jde. Výstup na Kleť sjezdovkou přímo nahoru na 20.km byla ještě sranda a výhledy na okolní osvětlená města nutily k zamyšlení.

Tady někde se mi dostal šutr do boty a já si dalších 15km hrál na to, že tam prostě není, vůbec jsem nebyl schopen to v závodním tempu řešit. Pak mi někdo řekl, že vyndat šutr z boty trvá tak dvě minuty, díky čemuž jsem tu operaci provedl. Nebýt toho člověka, tak je tam šutr napořád.

Cesta utíkala před očima i díky absolutně nesedící kilometráži v itineráři. 60.km v itineráři znamenal reálných 50km. Bohužel se to pak začalo nepěkně prodlužovat, hlavně v závěrečné morálové části přes všechny ty bobiky.

Každopádně za tou polovinou jsem už byl v první trojce, velký kus cesty jsme běželi spolu a bylo to super, dík kluci za fajn společnost. Navzájem jsme se dokázali odtahat vcelku pěknou rychlostí. Vlastně jsem jestě nikdy takto rychle a dlouho neběžel, už jsem měl dávno uvadnout.

Svítání nás dostihlo někde na 70.km a s ním i to mé uvadání. Někde před Volarama jsem se cítil opravdu rozbitě, ty dva mi utekli, já mohl sotva jít, byl jsem totálně zadýchaný. Na chvíli jsem si sedl, nafutroval se jídlem a začal přemýšlet nad tím, co tu zažívám. Ujasnil jsem si, že se rozhodně nepotřebuji honit za výsledkem, že to je jen hra ega, že kvůli tomu opravdu neběhám. Pocítil jsem úlevu, řekl si, že je to všechno stejně jedno… Moment, všechno je jedno. Poděkoval jsem slunci, že na mne svítí, byl jsem vděčný za čistý vzduch, který se mi dral do plic, za tu krásnou přírodu kolem, za možnost každým svým krokem zdravit Zemi. Po tomto uvědomění následovalo obligátní jurkovo někdy prostě musíš a již s úsměvem na tváři jsem běžel dál.

Paradoxně mě celý ten mentální proces nakopl k dalšímu závodění. Od Volar jsem letěl a stíhal ty dva předemnou. Při výstupu na Bobika a Boubín mi dělal společnost tento acid techno set. Zaručený životabudič a můj usměv v tento moment nemohl být větší. Na Boubíně jsem byl už docela odrovnán a turisti mě moc nechápali. Seběh jsem samozřejmě pustil co to šlo, ale i tak těch posledních 5km do Vimperku fungovalo jako ultimátní psychotest.

Každopádně ty pocity v cíli stály za to, minimálně ten při sundavání bot. Pak už jen pivo, sprcha, vtípky, gratulace, pohodička. Nakonec tedy 2. místo za 13:10 a velká radost. Děkuji organizátorům za parádní akci.

10403326_277644145778358_2469472093565075027_n

Cesta domu měla takovou milou komickou vložku. V průběhu závodu se mi nějak vybil mobil. Bydlim v docela zapadlé vesnici a abych se tam dostal hromadnou dopravou, tak jsem musel stihnout jeden konkrétní vlak z prahy do města vedle té mé vesnice. V Praze na nádraží jsem byl asi půl hodiny před odjezdem vlaku. Zdánlivě jednoduché řešení tohoto problému v podobě prostě nastup do vlaku se změnilo v boj o přežití. Nějak jsem v celé své vymletosti nastoupil do úplně jiného vlaku a tam hned usl. Pak jsem musel různě čekat, přestupovat, zas čekat a na závěr ještě jít 6km domu pěšky. Místy jsem chtěl řvát, rvát si vlasy, mlátit kolem sebe a tak. Hrozná bezmoc, ale byl to vlastně pěkný trénink na další stovky, na ktéré se moc těšim.

Výsledky zde

This entry was posted in Nezařazené. Bookmark the permalink.

3 Responses to Boubín Libín Kleť 2014

  1. Zbynek says:

    No hele jsi tam na konci nepopsal jak jsi predbehl jednoho kusa….abys dobeh 2hy….si to pekne odbil :D

  2. hexxx says:

    hih no moc jsem tomu nedal. druheho kusa jsem dal ve stoupaku na boubin. dole se mi sveril, ze je dost odrovnany, tak jsem ho v tom nechal a utekl mu :).

  3. Láďa S. says:

    čau, teda sousede, super výkon – gratuluju, ta průměrná rychlost je fakt úctyhodná!
    jak to nakonec bylo s tou délkou trati, sedělo to?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>